JOHN NEFF

John Neff je zakladatel největšího fondu devadesátých let: Vanguard Windsor Fund. John Neff je všude známý jako šetrný a trpělivý, pyšnící se obrovským množstvím sebekázně. Už 30 let má stejnou ženu, nebydlí příliš luxusně a potrpí si na rituály. Takže si například každou sobotu (ať už je kdekoliv) precizně čte všechny Wall Street Journals uplynulého týdne, aby tak nepropásl žádnou ekonomickou zprávu.

John Neff se zaměřuje především na méně populární akcie. Méně populární akcie jsou obecně levné a mají nízká očekávání. Z tohoto důvodu tedy nezdary ceně akcie příliš neublíží (samozřejmě s výjimkou zpráv týkajících se blížícího se úpadku!). Proto se vyhýbá akciím, které rychle rostou a jsou velmi populární. U těchto akcií je vysoké očekávání zisku zahrnuto v ceně, takže každá neuspokojivá zpráva může mít za následek velký pokles. V tomto ohledu mu bylo dáno za pravdu během technologické bubliny v roce 2001. Bublina praskla a ceny technologických akcií klesly. Investoři ztratili hodně peněz, ale nikoliv John Neff. Ten dal od tohoto populárního odvětví ruce pryč, čímž tuto spoušť nesdílel. A dostal za pravdu.

Neff se tedy zaměřuje především na akcie s nízkým poměrem kurz/zisk. Ale jak posoudit, zda akcie s nízkým poměrem kurz/zisk vlastně stojí za nákup? K posouzení akcie jako vhodné k nákupu používá Neff svůj ekonomický vhled, úsilí a zkušenosti. Vlastnosti vybudované na základě jeho životních zkušeností.

John Neff se narodil v roce 1931 a pochází z rodiny podnikatelů. Krátce po jeho narození se rodiče rozvedli. Rodinu pak vzal pod křídla Neff ův dědeček, který ji převedl přes depresi třicátých let. Teprve 14 let po rozvodu svých rodičů se Neff znovu sešel se svým otcem, který mu nabídl práci ve své solidní, ale nudné společnosti s mazivy a automobilovými součástkami. Zde se mladý John ihned naučil cennou životní lekci: podnik nemusí zářit, solidnost je důležitější.

Šanci ukázat své životní zkušenosti, ekonomický vhled, úsilí a znalosti dostal John teprve tehdy, když přišel pracovat k Vanguardovi. Založil vlastní fond Windsor Fund a v období mezi 1964 až 1995 ho spravoval. V roce 1995 odešel do důchodu. V tomto dlouhém období vynesl fond průměrně výnos 13,7 %, čímž překročil S&P o 3,1 % ročně (za stejné období). Na tak dlouhé období je to významný úspěch, což udělalo z Neff a vedle jednoho z nejbohatších investorů také legendu na Wall Street. Jeho fond nebyl pro nic za nic často první volbou jeho kolegů a kromě toho stál také velmi často mezi pěti nejlepšími podílovými fondy v časopise Barron´s.

Rozdíl 3,1 % nevypadá na první pohled příliš velký. Avšak za období 30 let vynese počáteční investice 10.000 amerických dolarů do Windsor Fund 564.000 dolarů, zatímco S&P by za stejné období vynesl pouhých 233.000 dolarů, což je rozdíl 331.000 dolarů!

Neffův přístup je poměrně jednoduchý. Neoblíbené akcie, akcie stojící uplynulých 52 týdnů kolem své nejníže zaznamenané hodnoty, a akcie s nízkým poměrem kurz/zisk jsou všechny způsobilé k dalšímu zvážení. Čím nižší je poměr kurz/zisk, tím menší růst zisku totiž investoři od společnosti očekávají.

Často je u nízkého poměru kurz/zisk většina špatných zpráv již započtena do ceny akcie. Proto je riziko u těchto společností relativně malé. Pokud se, co se vývoje společnosti týče, zadaří, může hodnota akcie kromě toho rychle narůst. U mnoha z těchto společností je totiž pozitivní vývoj v ceně akcie zahrnut málokdy nebo vůbec.

Dávejte však pozor, ne každá levná akcie stojí za nákup. Plev musí být oddělen od zrna. A tady přichází do hry Neff a dívá se na růst zisku dané akcie. Pokud akcie s nízkým poměrem kurz/zisk přece jen dokáže dosáhnout růstu zisku 7 % nebo více, začíná to pro něj být zajímavějším. Je-li tento růst zisku také do značné míry vyprodukován růstem tržeb, pak teprve začíná skutečná zábava. Neff se zajímá především o společnosti, u kterých dochází k růstu, ale kde tento růst není příliš vysoký. Vysoký růst je neudržitelný a pokud se ukáže, že vysoká očekávání nemohou být splněna, jsou dopady na kurz akcie velké. Společnosti s rychlejším růstem zisku než 20 % Neff proto často opomíjí.

Také volný peněžní tok, zvyšující se růst a/nebo pěkný dividendový výnos jsou pro Neff a důležitými výběrovými kritérii. Za více než polovinu z nadhodnoty 3,1 % jeho fondu Windsor při srovnání s S&P je třeba děkovat dividendovému výnosu, který je podle Neffa ‘zdarma’. Neff navíc nepovažuje za žádný problém mít ve svém portfoliu příliš velké zastoupení určitých odvětví.

V roce 1988 sestávalo jeho portfolio například z 37 % z finančních institucí a z 22 % z prodejců aut. Stejně jako většina ostatních špičkových investorů zůstává Neff v dobrém i ve zlém. Z trhu si tedy poměrně nic nedělá. Čím se však Neff zabývá, je otázka, kdy se s akcií rozloučit. Otázka, kterou se zabývá překvapivě málo literatury.

Tento burzovní guru nepovažuje za problém ani zbavit se akcie před dosažením jejího vrcholu. Tento vrchol je často ovlivňován emocemi a pád, který potom přichází, může být mnohem větší. To se mimo jiné ukázalo během “dot-com bubble”, kterou si Neff, jak již bylo naznačeno, téměř zcela nechal ujít. S použitím očekávaného zisku a pro něj rozumného poměru kurz/zisk vyvinul pro akcie ve svém portfoliu cílovou cenu. Bylo-li tohoto cíle dosaženo, pak akcii prodal, tedy pokud nebyly současné trendy takové, že by byly nové, vyšší cíle oprávněny. To se mohlo samozřejmě stát pouze pokud se ve společnosti něco fundamentálně zlepšilo.

Neffovo motto: “Nikdy jsem nekoupil akcii, pokud podle mého názoru nebyla ve slevě.”

Neffova výběrová kritéria:

Kurz/zisk (P/E) poměr. Proč se Neff soustředí na akcie s nízkým poměrem kurz/zisk, jsme probrali již dříve. U dražších akcií je prostě v ceně zahrnuto příliš velké očekávání růstu a při prvním neúspěchu dojde k hlubokému pádu. Fond Windsor Fund vybíral akcie s poměrem kurz/zisk 40 – 60 % pod průměrem daného průmyslového odvětví.

Růst zisku na akcii (EPS). Je hlavním kritériem pro třídění slibných levných podniků od plev. Akcie s příliš vysokým růstem EPS (> 20 %), jsou téměř vždy příliš drahé. To proto, že daný růst často není možné udržet. To je také důvodem, proč Neff přednostně vybírá akcie s růstem EPS mezi 7 % a 20 %.

Budoucí EPS růst. Ten musí být minimálně 6 %. Aby získal představu o budoucím růstu zisku, sledoval Neff společnosti sám. Využíval však také analytiky, jejichž shodu názorů o růstu EPS používal.

Růst tržeb. Ziskové marže nemohou být donekonečna natahovány, nakonec musí růst EPS pocházet především z růstu tržeb. Neff vybírá akcie, jejichž růst EPS pochází alespoň ze 70 % z růstu tržeb, pokud není růst tržeb sám o sobě vyšší než 7 %.

Celkový výnos / P/E poměr. Celkový výnos se skládá z růstu EPS a dividendového výnosu. Vydělíme-li ho poměrem kurz/zisk, pak se Neff zvláště zajímá o akcie, které u tohoto měřítka dávají dvojnásobek tržního průměru či dvojnásobek průmyslového průměru.

Volný peněžní tok. Vzhledem k tomu, že zisk může být předmětem účetních vtipů, považuje Neff za důležité, aby společnost vytvářela pozitivní volný peněžní tok.

Vytrvalost zisku na akcii. Růst EPS v každém ze čtyř uplynulých čtvrtletí musí překonat tento růst v odpovídajících čtvrtletích předchozího roku.

Neffův výkon:

úspěchy až do jeho odchodu do důchodu jste se už měli možnost dozvědět. Jeho ideologie však u společnosti Vanguard prostě pokračovala dál a my tedy můžeme dobře vidět, zda tato strategie stále ještě srovnávací index překonává. Na internetových stránkách společnosti Vanguard můžeme provést pěkné srovnání s S&P 500 a zde se ukazuje, že Vanguard Windsor Fund vykazuje téměř přesně stejné výsledky jako S&P 500. Fond Windsor II skóroval trochu lépe. Pokud byste před 10 lety s investicí 10.000 dolarů přesně následovali index S&P 500, vyneslo by vám to 19.800 dolarů, zatímco pokud byste investovali 10.000 dolarů ve druhé verzi Windsoru, měli byste nyní na svém bankovním účtu 21.200 dolarů navíc.

Malý rozdíl. Asi tam ruku mistra tak trochu postrádají. Které akcie má Windsor teď v portfoliu? Běžte na webové stránky společnosti Vanguard, tam do vyhledávacího řádku zadejte Windsor a pak pokračujte v hledání podnikových portfolií.